Tucson 2013

« zpět na přehled novinek

20.04.2013

Tak jako každý rok se pokouším napsat co je nového na výstavě v Tucsonu.Díky tomu, že jsem měl docela napilno, jsem se dostal k psaní až nyní. Přemýšlel jsem o tom co letos napsat, protože stále opěvovat půlmetrové akvamaríny, kunzity, turmalíny a několikakilové vzorky zlata mi nepřijde moc aktuální.

Plno lidí si ani nedokáže představit, že každý druhý až třetí výstavní stánek je naplněn estetickými vzorky podle stejné šablony.Musí tam být rodochrozit a amazonit z Kolorada, zlato a turmalíny z Kalifornie, akvamaríny, topazy a turmalíny z Pakistánu apod.Pro plno návštěvníků a nakupujících je to dost složité si projít a zapamatovat, kde byly podobné vzorky, v jaké kvalitě a kolik stály.Tím chci říci, že návštěva u takových stánků je nezáživná a lidé si jí prohlédnou, poděkuji a na podpadku se otočí, protože je to všechno stejné !

Když však máte stánek s určitou tématikou nebo nějakým speciálním a zajímavým zbožím, tak to zákazníky zaujme a není to pro ně tak traumatizující, jako když vstupují do " šablonového stánku".

Bohužel tento ročník co do novinek z mineralogického pohledu zaostával a jediné co bylo pěkné byly nádherné drúzy barytů ze státu Iowa, sametové mottramity z Duranga, smaragdy ze Zambie no a zbytek to bylo jako každý rok.Pouze některé vzorky zaujmuly v policích jinou pozici.Američtí dealeři také mají rádi hru " škatulata hejbete se", takže stejný vzorek můžete vidět během pár let u několika lidí, pouze s jinou etiketou a vyšší cenou.

Světlým okamžikem na této burze je to, že se v okolí Tucsonu nachází několik zajímavých lokalit a každý rok se na nějakou vypravíme.Po vyptávání se několika amerických sběratelů jsme zamířili na opuštěný důl Omega Mine, kde jsme prý mohli při troše štěstí něco najít.Vyjeli jsme ze slunečného Tucsonu směrem do hor, kde nejprve skončila asfaltka, potom i štěrková cesta a zůstala horská cesta pro off-roady, která stále stoupala a dávala zabrat naší dodávce.Když jsme pak viděli pokračování této cesty vyschlým řečištěm, tak jsme se vydali do hor po svých.V malých roklinách a kopcích bylo mnoho odvalů a štol, ale podle satelitního snímku se mělo jednat o větší důlní dílo.Cestou do hor přibývalo sněhu a za chvíli jsme měli problémy vystoupat.

Pod vrcholem jednoho kopce jsme objevili větší štolu, která byla v horní části propadlá a tak jsme se jali důlní dílo prozkoumávat.Tušili jsme, že dolů se dostaneme, ale co nahoru.Měli jsme však štěstí a horní propadlinou jsme se dostali k rozrážce, kde již leželi na zemi vzorky nádherných aurichalcitů a smithsonitu.Vytáhli jsme kladiva a pustili se do roztloukání spadlé rubaniny a i do vysekávání z boků chodeb.Štěstí nám opravdu přálo a našli jsme několik desítek nádherných vzorečků a co nás potěšilo nejvíce, tak i na konci chodby měl nějaký důlní skřítek schované krabice od piva, které jsme použili na snesení vzorků k autu.

Cesta z kopce a po sněhu, v náručí několik beden se vzorky přes které jsme neviděli, no prostě paráda.Úlovky však za to stály.

Jěště pár akčních fotografií, potom vyčkat na západ slunce a tradá do města.Na výstavě jsme po několika dnech zjistili, kde jsme vůbec vzorky sbíraly, takže ne Omega Mine, ale King Exile Mine.Nevadí, příší rok pokoříme tuto lokalitu...

No a pak zase procházka po výstavě mezi půlmetrovými akvamaríny, smaragdy, kunzity a turmalíny....

Uvidíme, co nás čeká v příštím roce.